Fotografie z vernisáže
O výstavě Markéty Vlčkové
Cyklus obrazů a žaluzií „Zbytky dovolené“. Technika obrazů je malba na plátno akrylovými barvami a vlepované barevné folie. Inspirací mi byla dovolená v Turecku a zážitky, z krajiny, tance a rytmů hudby, která se všude linula. Tato dvojí spojitost přírody a rytmů, které se strojeně opakují, kdekoli, mne právě přivedla ke spojení medií malby a folií. Barevné žaluzie mají na vteřinu suplovat relaxaci a exotický odpočinek v naší každodennosti.
O výstavě Natalie Pěrkové Knotkové
Cyklus korálkových obrazů a objektů je součástí většího cyklu obrazů „African Stories“. Tyto obrazy a objekty se úzce váží k tradičnímu africkému řemeslu výroby dekorativních sošek, oblečení a ozdob z korálků. Africké korálky dovezené z českého Jablonce vytváří harakteristický barevný kolorit hlavně města Durbanu v Jihoafrické republice.
…a tak podivuhodné exotické stromy rostou a rodí plody velkých korálů – na povrchu krásně lesklé zaoblené a hladké a voní po švestkách a jablcích. A v tom ohnivém pekle se neroztaví a v tom zvláštním světle se nerozbarví. A pro vodu šla pod žluté korály klimbající se na tenkém stonku a z tanku crčícím čůrkem vodu nabrala a v oáze na vteřinu spočinula…
Natalie Pěrková Knotková
Natalie je ryzí malířka, jejíž malířské cítění emocionálního účinku barvy je patrné jak na obrazech, tak i na manipulovaných fotografiích, které jsou animované do videosekvence.
Vzájemné prostupování, prosakování, rozpíjení se, je jejím vlastním jazykem - snímky do sebe vtékají, jsou barevně trasformovány, sčítají se dohromady jako dvě částečně transparentní plochy. Jde o statické záběry koupající se plavkyně a její akvabelové kreace se šátkem v tekutině, která významově nemusí být pouze vodou, ale stává se živlem symbolizující vztah ke světu a jeho prožívání.
Digitálně upravené snímky jsou podrobovány barevným mutacím.
Stejně jako u videa, tak i u obrazů jsou jejím nejčastějším námětem bazény a koupání. Natalie má ráda vodu, a voda má ráda jí, aspoň se zdá, že si spolu náramně rozumějí.
Charakter její malby je akvarelový, a my vnímáme prvky jako jsou: stopy po stékání barvy, vpíjení jedné plochy do sousední, mapy se znatelným okrajem po zasychání. I v obrazech se objevuje princip prolínání jedné obrazové plochy do druhé částečně transparentní vrstvy.
Obrazový cyklus Bazény rozvíjí to, co již bylo předtím ve videosekvenci vizuálně načrtnuto, ale svojí propracovaností a razantností kompozice na střed umístěné figury zesiluje účinek do jednoznačného gesta, do jednoznačné výpovědi.
Malířsky cítěné jsou i dva dřevěné objekty menšího formátu. Bazén a figuru vidíme z nadhledu, a celou plochu objektu tak můžeme vnímat jako reálné místo, ve kterém probíhá děj. Ale zároveň nás vrásnění povrchu a náznak abstraktní malby drží v odstupu, při vědomí toho, že sledujeme malbu na objekt, anebo naopak objekt, který se stává obrazem.
Petr Kožíšek
zpět |
nahoru |
domů