N ovinky O galerii A ktuální výstavy P roběhlé výstavy I nteriér D ruzí o nás P artneři K ontakty N apište nám M apa stránek

Veronika Opavská

Školy
2006 Vysoká škola výtvarného umenie v Bratislavě v atelieru Kov a šperk
2005-2006 Vyšší odborná škola umění ve Zlíně v atelieru malby
2001-2005 SSUŠO v Ostravě Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů

Společné výstavy
2010 ,,Miesto činu“ galerie ART-MA v Dunajské strede, výstava atelieru Kov a šperk,
2010 ,,Jenom Budem“ Galerie Radost, Havířov
2009-2010,, salon chvění“ Galerie Pod svícnem, Frýdek Místek
2009 ,,Jenom Budem“ Galerie VŠB-TUO, Ostrava Poruba,
2008 ,,Golden Folder“ Výstava atelieru Kov a šperk v galerií Medium v Bratislavě,
2008 ,,Česko Slovensko“ České centrum v Bratislavě, sprievodnou akciou design Match
2007 „Krása šperku“Galérie gymnázia Frýdlant nad Ostravicí,
2006 „Šperk“ Městské muzeum a výstavní síň v Krnově
2005 „V mlejnici času“ galerie mlejn v Ostravě
2005 „Hefaiston“ Na hradě Helfštýně
2005 „ Umělecký šperk “ v galerii Kruh, v Ostravě
2005 „Šperk na hradě“ výstava na hradě Helfštýn
2004 „Argentum 2004“Gallery Jarnemec Company, Moravská Ostrava,

Samostatné výstavy
2010,, Cutting self“ galerie Pod Svícnem, Frýdek Místek
2010,, Jedno přes druhé“ Galeryje 9, Brno
2009,, Rodinné album- zastavený čas“ Galerie 6, Dům kniha Librex, Ostrava,

1 - 4 / 4

,,Nerozlišuji co je šperk nebo malba. Mé šperky jsou malbami a moje obrazy můžou být šperkem. Ve šperku uvažuji jako malíř a v malbě zase jako šperkař. Tíhnu po detailu, ale i po celku stejně jako po prostoru, ale i po ploše. Jako malíř ve šperku pracuji s celkem a konečná fáze mé tvorby je ve vypichování detailu.Jako šperkař v malbě z detailu stavím celou kompozici obrazu. Bez obrazu by neexistovaly šperky a bez šperku zase obrazy.“

V práci nazvané „Rodinné album – zastavený čas“ se staly námětem rodinné fotografie představující moje dětství. Malby zobrazují dávné prožitky, které se snažím přenést do vizuální podoby vzpomínek. Vzpomínek, jenž si každý z nás v paměti uchovává nekonkrétní, nepřesné. Časem se vzpomínka zkresluje a dostává se do snové podoby. Autenticitu vzpomínky se snažím vyjádřit pomocí vodorovných čar, které jsou současně reakcí na výrobu fotografií dnes. Inspirovala jsem se špatným tiskem a odtud jsem převzala i onu strukturu. Malby se tak dostávají do protipólu fotografie, která vzpomínku zachovává přesně a dokonale, a tím se stává příliš konkrétní a pro mě neemocionální.

V práci ,,My rosary“se jedná o můj osobní růženec, kde jsem se snažila propojit dvě media šperku a malby.V konečné fázi se jedná o objekty šperku, kde barva hraje velkou roli. Stejně i materiál. Ve své práci jsem použila jak materiál malířský, což je plátno a akryl , tak materiál šperku, což je kov. Moje práce nemá vyjadřovat náklonnost ke křestanství, ale náklonnost k mé víře, která se nezaštituje pod žádným druhem náboženství. Je ukryta v hloubce samotného mého bytí, kde jsem ji musela najít odkrývámím vrstev jedné po druhé. Stejně tak tomu bylo u způsobu práce mého růžence. Dále se v mé práci objevují uzlíky, které jak jsem zjistila jsou opět naplněny mnoha asociacemi. Už v historii na počátku zrození růžence se nejdříve místo korálku používaly uzlíky na provázku. V mé práci však symbolizují slib. V lidové kultuře se od nepaměti říkalo,, nesmím na to zapomenout udělám si uzel na kapesníku“ Podle mě položení slibu někomu blízkému má obrovskou zodpovědnost onen slib dodržet a nezapomenout na něj. Ne vždy jde s naprostou přesností dodržet a vykonat. Potom v člověku zůstavají právě ty uzlíky, které nelze rozvázat.

Práce,,Persona“je druhem zpovědi, je o změnách v mém životě a o mých reakcí na ně. Problém moderního člověka v dnešní době je být sám sebou. Neustále přízpůsobování chování podle druhu společnosti. Nakonec je člověk donucen vytvořít si své neutrální já. Hledá kompromis mezi já jako svou osobností a veřejným světem.Ve své práci nad tímto problémem reaguji rezignací, žádný kompromis sama v sobě nehledám a vše čemu se dá říct osobní, odkrývám. Masku-personu svlékám a své osobní pocity expresivně vyjadřuji. Má práce je narativní skrz materiál, kde odhaluji svou touhu po barvě jako po hmotě, s kterou pracuji hravě a intuitivně. Využívám náhody a experimentu. Nejenže odhaluji to co je pro mě skryté v materiálu, ale i to co je zapomenuté ve mě. Často si pokládám otázku co jsem, co jsem byla, jak moc jsem se změnila a nakolik odlišně vnímám okolní svět. Maluji a barvou tvořím šperky. Odpad vzniklý z vyřezávání obrazů zpětně využívám na výrobu šperků. Kompresí, odřezky tvaruji do nádob, které využívám při malbě, což jsou prázdné tuby od barev a kelímky určené na míchání barev. Celkově se jedná o recyklaci malířského materiálu.

zpět | nahoru | domů